Můj příběh

Ahoj, jmenuji se Míša, pocházím z větší vesnice z Valašska - nedaleko slovenských hranic. Nicméně nyní žiji už delší dobu v Praze se svým přítelem. 
Ráda cestuji, fotím se, učím se cizí jazyky, hraji hry na X-boxu + počítačové hry,  tančím, vařím, peču a navštěvuji různé festivaly, veletrhy + výstavy a gastronomické akce.  

A jaký je můj příběh? 

Během svého života jsem se několikrát stěhovala, protože dost věcí mi nevycházelo. Od malička jsem prostě měla toulavé boty a byla jsem hodně aktivní. Cestovala jsem a jezdila jsem, kam se dalo a to i, přesto, že jsem se narodila se spousty nemocí a některé mně přibyly během mého života. Několikrát mě čekal i pobyt v nemocnici. Hospitalizovali mě už v dětství kvůli trombocytopenii, pak v roce - 2016 na podzim po návratu ze zahraničního pobytu kvůli úzkostem, ke kterému postupem času přibyl občasný třes rukou a ještě v roce 2021 - přelom listopad/prosinec s větší zánětem ledvin. Mám totiž od malička polycystózu ledvin a trvalo mě asi 2/3 měsíce než jsem byla plně fit. 
Tady bych Vám chtěla ukázat, že i člověk, který má hodně nemocí, tak, jako já se může bavit, cestovat, užívat si svého života a plnit si svoje sny.  

Svůj příběh budu vyprávět postupně: 

1) Základní škola - ve větší vesnici u Vsetína 
Na základní škole jsem to neměla jednoduché. Někteří spolužáci se tam ke mně chovali nevhodně a neslušně, protože jsem byla trochu jiná + jsem měla i výhodu z tělocviku, protože mám snížení svalového napětí a nosila jsem rovnátka. Avšak jsem to nějak zvládala a snažila se trochu bavit. Mým velkým koníčkem tehdy byl kurz Španělštiny, na který mě pozvala sestřenka Danča. Španělština se mi zalíbila na tolik, že jsem ji na všech školách studovala a později vyrazila do zahraničních států, kde se mluvilo Španělsky. Na Mallorce jsem dokonce žila téměř 1 celý rok. 
Také jsem byla v dětství moc aktivní, i přes tolik nemocí, co mě potkaly. Díky alergiím, občas méně příjemných -  jsem 3 roky po sobě byla vždy na cca 3 týdny v Řecku na pobytu - "Mořský koník", který pořádá pojišťovna. Byly tam se mnou i 2 sestřenky a moje sestra. Na Mořském koníku jsem potkala svou dlouholetou kamarádku - Aničku. 
Už na Základní škole se začaly naplňovat moje cestovatelské sny a cíle. Rodiče mě  vzali i s mojí sestrou do Egypta a Černé hory nebo třeba na Slovensko či do Polska. 
Ve volném čase jsem chodila - tancovat, jezdila na kolečkových bruslích, kole a běžkách. 

2) Střední hotelová škola s maturitou, Zlín 
Po základní škole jsem cestování trochu omezila, neboť moje střední škola byla trochu náročná. Studovala jsem - Střední hotelovou školu ve Zlíně. Bohužel tam nebyl dobrý kolektiv, ale učivo se mi líbilo - hlavně cizí jazyky - angličtina, španělština a němčina. A nadchly mě i mimoškolní aktivity, které jsem měla. Bylo to  tancování - Aerobik + Street-dance + Pilates + pár hodin Zumby. O letních prázdninách jsem si dělala i autoškolu, ale kvůli nemoci, kterou mám, tak nemohu řídit. 
Díky tomu, že sestra studovala ve stejném městě jako já a jejich škola pořádala nějaké zájezdy do zahraničí, tak jsem se sestřinou školou jela podívala do Londýna a jeho okolí (Oxford + Stradford upon Avon). Byl to výměnný jazykový pobyt a bydlely jsme v anglických rodinách. 
V posledním ročníku ročníku školy jsem se na poslední chvíli rozhodla, že půjdu dál studovat. Moc mě lákal obor - cestovní ruch a vycestovat do zahraničí za prací.
 
Při střední škole už jsem zakládala svůj první blog. Akorát jsem nevěděla o čem psát, tak jsem ho nakonec zrušila. 

3) Pobyt v Praze + Vyšší odborná škola se zaměřením na cestovní ruch
A kam jsem šla na výšku? 
Rozhodování nebylo lehké. Měla jsem na výběr mezi Brnem, Ostravou a Prahou. Vůbec jsem nevěděla, co si vybrat. Nakonec jsem od taťky dostala radu, že si mám zvolit Prahu kvůli lepšímu vzduchu (alergie) a více příležitostem.
V Praze se mi od začátku moc líbilo. Na odborné vyšší škole to bylo úplně jiné. Byl tam odlišný přístup pedagogů a spolužáků. Všichni nějak moc rychle dospěli a bez problémů mě uvítali do kolektivu. 
Při škole jsem měla několik praxí a také jsem účastnila jednoho projektu - v Čadce na Slovensku. Byl to opět výměnný pobyt, akorát nás ubytovali na Internátě a měli jsme za úkol zpracovat 1 téma a navštívit u toho různé lokální instituce. Já jsem měla myslím, že něco o stravování na Kysucka. A také - poprvé díky jedné biofarmě jsem tam chvilku sama jela na koni. 
Co si pamatuji, tak pro mě a moje spolužáky bylo nejsložitější složit zkoušky z - ekonomiky, statistiky a průvodcovství. Studium mě i bavilo, i když některé předměty jsem měla už na Střední škole. 
V roce 2014 jsem nakonec obdržela diplom a stal se ze mě - diplomovaný specialista v oboru cestovní ruch + průvodce v cestovním ruchu a byla to pro mě vstupenka do zahraničí, neboť i čeští hoteliéři, u kterých jsem nemohla najít v Praze práci, tak mě poradili jít do zahraničí. V českých hotelech nebyla práce dobře zaplacená nebo to tam nebylo v pohodě. 
Už během studia na Střední škole a malé výšce jsem hodně cestovala. Jezdila jsem, buď se školou nebo s mojí dlouholetou kamarádkou - Aničkou. S Aničkou jsme cestovaly samy na sebe a bez cestovky. Byla jsem hodně odvážná a do všeho jsem skákala po hlavě. Podívala jsem se, třeba do - Itálie (Řím + Florencie), Německa (Berlín a  Slovenska (Čadca). 
 

4) Pracovní pobyty v zahraničí 
V zahraničí jsem strávila cca 2 roky a během svého života jsem, již stihla navštívit už 14 států, buď mnoho Evropě, 1 v Asii a jeden v Africe. Cestování mě moc bavilo, hlavně výlety v daných destinacích a mluvení cizím jazykem. Moc mě zaujaly - Baleárské ostrovy, kde jsem strávila asi téměř 1 rok a nějaké měsíce, potom mám oblíbenou Itálii a Turecko. Více o pracovních pobytech Vám povím v chystaném e-booku nebo knize. 

5) Stravování, zdravá výživa + diety a vaření po návratu ze zahraničí 
Nejhorší jídlo jsem zažila ve Velké Británii a na Lanzarote. Moc mě tam nechutnalo. Nejlepší jídlo podle mě bylo na Baleárských ostrovech, kde jsem jedla převážně mořské ryby. 
A jak jsem se dostala k vaření? 
Mým snem si bylo vystudovat hotelovou školu , tak se i stalo. Měli jsme ve škole předmět vaření, nicméně, tehdy mě to moc nebralo a nezajímalo. Moje mamka byla šikovná a začala mi ukazovat nějaké věci, když jsem dlouho nemohla najít práci v České Republice. Učila mě péct - buchty, dezerty a vařit - minutková jídla. 
Práce v kuchyni mě nadchla až později po návratu z půlročního pobytu z Velké Británie. Měla jsem tam se stravováním problémy a po příjezdu do Česka mi byla doporučena - bez-lepková dieta a cukr-free dieta. Bylo to hodně náročné, ale nějak jsem to zvládla. 
Konkrétně, jsem začala zkoušet nové jídla a zařazovat je postupně do svého jídelníčku. Například: moc mě chutnala - losová domácí pomazánka od mamky - sestřiného manžela. Ta mě také seznámila s řepovým humusem a od té doby si občas humus koupíme. 
Já jsem sama do jídelníčku zařadila - tofu a tempeh. 
Dále lidé z mojí rodiny mají výborné nedělní mlsáni. Nicméně - to už si teď nemohu vzít, protože mě zjistili alergii na laktózu (léčitel) a nově také, zatím nepotvrzenou, ale doporučenou - celiakii. Snažím se tedy nejíst laktózu, vyřazuji lepek a občas si upeču něco - bez mouky a cukru.