Na přelomu listopad / prosinec roku 2021 jsem si v práci na pár dní vzala ke konci týdne dovolenou a odjela jsem vlakem za rodinou na Moravu. Návštěva na Moravě probíhala v pohodě, akorát v sobotu k večeru jsem měla nejprve třes rukou a pak se mi začalo třást celé tělo. Tak mě mamka uložila do postele a volali jsme na pohotovost, protože jsem do 1 hodiny od třesu dostala velkou horečku. Měla jsem teplotu - cca - 38°C a víc. Poradili nám, že máme dát 2 paraleny a rychle vypít horký čaj. Všichni jsme z toho byli trochu vyděšení, jelikož jsme nevěděli, co se stalo, protože mám víc diagnóz a ten třes se objevuje i u jiné diagnózy, což jsem zjistila až později.
Celý den jsem ležela zabalená v dece a možná i ve dvou peřinách, popíjela horký čaj a snažila se vypotit. Naštěstí třes po paralenech ustával. Už v sobotu večer jsme volali i mému příteli, co se stalo a jestli by pro mě mohl dojet. Z Prahy do Zlína to není zrovna nejblíž. Cesta nám většinou trvá - 3,5 až 4 hodiny. Říkali jsme si totiž, že lepší bude, když případně půjdu do nemocnice v Praze.
V neděli jsem od rána jen ležela a snažila se trochu jíst a pít. Třes už ustal v sobotu večer. Cca kolem 10h ranní dorazil za námi i můj přítel. Myslím si, že to pro něj muselo být náročné, být tolik hodin na cestě i s pauzou. Stále jsme však nevěděli mou diagnózu. Nic nás nenapadlo. Po obědě, jak jsem do sebe dostala teplou polévku, tak už mi bylo o trochu líp a vyrazili jsme na cestu domů.
Po doražení do Prahy mě přítel uložil do postele a donesl mě i moje věci z auta. Pak zase nastal obrovský třes celého těla a podali jsme horký čaj a 2 paraleny. Ihned přítel volal do mojí práce, že jsem nemocná a potom jsme volali i taťkovi a ten přišel na to, co asi mám. Vyzkoušela jsem to, co mi taťka poradil a zjistilo se, že je to pravděpodobně ono. Od malička mám totiž polycstózu ledvin a tento zánět ledvin s tím souvisí. Jeden už jsem měla na Střední škole, ale nebyl tak velký.
Na druhý den ráno si musel přítel vzít volno a potom i ošetřovné (1den). Nejprve jsme v pondělí odpoledne navštívili praktickou lékařku a ta nás poslala do nemocnice.
V nemocnici jsme čekali než si nás zavolali a pak příjem trval cca 4,5 až 5 hodin. Chudák přítel - dojel domů sám až skoro v 8 hodin večer. Na příjmu jsem ihned dostala kapačku na sražení teploty a dělali mi test na covid. Ten byl negativní. Pak jsem podpisovala papíry a po dlouhém čekání jsem mohla odejít na pokoj. Přítel mi pak donesl věci. Bohužel v nemocnici v té době nemohly být návštěvy. Ten večer jsem, alespoň dostala čaj.
Jídlo bylo až ráno. Měla jsem dietu bez-laktózy a bez-lepku. I přesto mě dávali suché rohlíky s ovocem a jogurtem, které mi nechutnaly a moc se nedaly jíst.
Jinak péče byla na 80% procent ok.
Od pondělí do pátku jsem byla na tzv. "jipce" - trvalo totiž než se nám podařilo srazit teploty. Ke konci týdne, v sobotu mě přesunuli už na normální pokoj a pustili mě domů.
Na neschopence jsem byla celkem 3 zimní měsíce. Trvalo mi cca víc, než 1 měsíc než jsem se dala dohromady. Po příjezdu z nemocnice jsem ještě cca 10 dní užívala antibiotika, které mě nechutnaly.
Pomohlo mi hodně odpočívat, sníst lehké dietní jídlo a moc pít. Později jsem dostala vycházky a mohla jsem ven na procházku. Nicméně první týden byl kritický. Z počátku jsem nemohla vařit (fyzicky to bylo náročné) a postupně jsem uklízela celý byt. Fyzičku jsem zpět získala cvičením podle internetového videa. Každé ráno kolem půl osmé jsem si na cca 30 minut zacvičila. Byly to klasické cviky a cviky v pohybu. Dokonce mi pomohlo, že jsem začala péct vánoční cukroví a i to, že mě navštívila má dlouholetá kamarádka Anička. Nálada se postupně zlepšovala. Pak jsem si pomocí učebnic začala opakovat cizí jazyky - Angličtinu a Španělštinu a dívala se na filmy.
Jinak jsem si také pořídila 2 teplé ledvinové pásy a nosila je celou zimu. Hodně teple jsem se oblékala.
Máte někdo nějakou takovou zkušenost jako já?